Úsvitcon 2014

Úsvitcon 2014 byl super. Fakt jsme si to užili. A těšili jsme se už měsíce před začátkem - že to bude v pohodě a moc si to užijeme. Jenže pak začaly běžné organizační potíže. Naši věrní spolupracovníci Anet a Staňa se rozhodli, že se vezmou, a termín svatby si (pevně věříme, že náhodou) naplánovali na úsvitconový víkend. Což kromě jejich nepřítomnosti znamenalo taky potíže se Žabkou, která byla na svatbu pozvaná, dokonce jim měla hrát na obřadu. Naštěstí Pavla tvrdila, že zvládne všechno kromě PJování sama, tak jsme se s tím dál netrápili.
Edhel se nechal mnou ukecat a slíbil, že letos předvede s Thingolem muzikál Pána prstenů, jako kulturní vložku. Výborně. Ale neměli jsme nikoho, kdo by vedl lukostřelbu, tak jsme ji zatím tak neurčitě plánovali jako nesoutěžní dobrovolný doplněk. Pak se ozval Edhel, že Thingol nejede, a muzikál teda padá. Nicméně připustil, že možná, ale jen možná ještě sežene nějaké šílence, kteří s ním za týden to hodinové vystoupení nacvičí. Pak napsal Adam, že se moc těší na lukostřelbu a bere vlastní luk. No a tak hned dostal na starost organizaci. O potíž míň. A to jsme potřebovali, protože ve středu před conem přišla infarktová situace.
Dajen, který chystal druhé dobrodružství, byl v Praze tak totálně zavalen prací, že dobrodružství pouze začal, ale k dokončení měl ještě daleko. Do toho psala Pavla, že je nejspíš nemocná a nepojede. Do toho psal Edhel, že Thingol pojede a muzikál bude. A tak PJ Jestřáb ve čtvrtek dorazil z práce ve tři hodiny, sedl k PC, já jsem od něj odháněla děti a on dokázal odevzdat před půlnocí kompletní druhé dobrodružství. Doteď nikomu z nás není jasné, jak to udělal.
Ono totiž vytvořit soutěžní dobrodružství nám ostatním trvá asi tak 5x déle, než když ho člověk vymýšlí jen pro svou družinku. Mně osobně to obvykle zabralo 3 týdny téměř každodenní práce. Tolik na srovnání. No a v pátek Žaba volala, že se domluvila s Frenkiem, že pojede místo Pavly. Super.


Protože Žaba odjížděla na většinu soboty na svatbu, museli jsme v pátek hrát všichni PJové, tedy 4 družinky. To byl problém, protože málokterá družinka bývá v pátek kompletní. Ale zatím to vypadalo, že čtyři budou. Jenže pak se na poslední chvíli přihlásila Klára Juříková od Vidláků, s tím, že dojede až v sobotu. S nimi jsme ale už počítali na pátek. Co teď? Komu upřít první dobrodružství? Trn z paty nám vytrhly VKVčka, když kluci na naše naléhání souhlasili, že si to zařídí v práci a v pátek večer budou v pozoru a připravení hrát. Nakonec jsme stejně měli chybu v poznámkách a od začátku kompletní Lovci veverek hráli až v sobotu.
Naštěstí v tomto kolotoči neznámých a proměn byli stále Paja s Domčou jako dva pevné body, s nimiž se dalo na 100% počítat, že domluví ubytování, zajistí klíče, nakoupí a všechny nás nakrmí a to vše s úsměvem na tváři.
No ale pak přišel pátek odpoledne, my jsme v rychlosti ještě cestou na Modrou dočítali první dobrodružství, vyzvedli klíče, otvřeli školu, přijel autobus a najednou začal Úsvitcon a jel jak po másle bez jediného problému až do neděle večer. Neuvěřitelné. A BOŽÍ!


Nejen PJové museli v souvislosti s letošním ročníkem čelit složitým organizačním veletočům. I mezi hráči se našlo několik, pro které byla účast výsledkem osobní obětavosti a ukázkou nadšení pro akci. Katyja s Balrogem si na přelomu roku pořídili malou Julii, což jim nezabránilo koncem března zangažovat babičku, ušít malé DrD šatičky a vyrazit na víkend na Modrou. Kojení při paření DrD ničemu nevadí (což mohu z vlastní dvojnásobné zkušenosti potvrdit:-)) Katka Horáková vzala malého Vildu a v sobotu se aspoň došli podívat. Ctihodná Jaga Ohnivá zase měla v pátek a v sobotu v Olomouci školení. Vypadalo to, že vůbec nepřijede, ale nakonec to dopadlo tak, že po skončení školení v pátek dorazila na první dobrodružství, sotva po půlnoci překazili babicím rituál, odjela do Zlína se vyspat, pak brzo ráno do Olomouce, večer do Zlína a v neděli ráno na Modrou na druhé dobrodružství. Mazec. A další - Jarek Křivánek, který v sobotu v Prostějově s dětma čistil potůčky, Draken, který v sobotu v noci, jen pár hodin poté, co byl sežrán elfocvaky, odjel na služební cestu do Moldávie. A další, o kterých už nevím podrobnosti.

No prostě je zázrak, že tento con proběhl za takové účasti a tak v pohodě a díky všem, kteří jste se toho účastnili!


1.dobrodružství - Ledová královna
Velmi horizontální dobrodružství. Postrach PJů. Ale hrálo se nad očekávání příjemně.
Družinka je ve sněhové bouři natlačena do portálu, který je přenese tisíce mil na sever do země s atmosférou zimního Laponska. Ve městě Lostar je metr sněhu, -20 stupňů přes den, -50 v noci, polární záře, hodní a ochotní lidé a jedna legenda.
Družinka hledá chlapce Kaje, kterého prý odvezla Ledová královna na létajících saních tažených labutí do svého hradu. Jenže legendám se už z principu tak úplně nevěří, a tak bylo potřeba pátrat. Prověřit slepou stopu na místní zříceninu, pohovořit si s mnoha zdejšími lidmi a labutěmi, navštívit knihovnu, sirotčinec, chrám, poustevnici, mastičkářku, posbírat drby a usoudit, že ta knihovnice a postevnice jsou nějaké divné. A navíc jsou ještě příbuzné. I s mastičkářkou a důchodkyní. No a pak stačilo jim prohledat domky a najít usvědčující svitek a mapu, které družinku přivedly na místo rituálu. Babky chtěly vysát z Kaje mládí, tak jak už to před měsícem provedly se sirotkem Jankem.
Ani jediná z družinek nezaváhala a babky při rituálu bez milosti rozprášili. Pravda některé družinky si to dokázaly zkomplikovat samy například vyvoláním sylfy, která vesele vířila sníh, a dobrodruzi tak babky neviděli a nemohli zasáhnout. Nebo nekonečnou smůlou na hody kostkou. Občas se stalo, že na konci výpravy museli rozmrazovat i tři postavy zmrzlé pod pohledem ledového gnóma. Ale celkově vždy úspěšné dokončení.
Řekla bych, že většina družin si prošla obloukem: paranoia z cizího prostředí - uklidnění a užívání si příjemných lidí a krásných knihovnic - šok a drsný konec při rituálu. Kromě VKVček, které podezíráme z nepovoleného čtení myšlenek či kontaktování sfér, protože po hodině hraní uhodli celou zápletku včetně jmen a znepokojivě přesných podrobností.


Všude dobře, v dungeonu nejlíp!
Když jsme před skoro dvaceti lety začínali hrát dračák, dobrodružství bývala jeskyně plná pastí, nestvůrek, pokladů a temných mágů. Často velmi nelogicky postavená, nicméně zábavná. Řekli jsme si, že bychom letos na Úsvitconu mohli vytvořit takovouto vzpomínkovou jeskyni.
A tak vznikl dungeon, který vytvořil čaroděj Jonatán, aby do něj mohl poslat družinku skutečných dobrodruhů, kteří za starých časů zachraňovali svět. Tam je čekala spousta veselých místností. Kus chodeb byl zaplavený, jinde iluzivní podlaha skrývala propadlo s ostrými kůly, dlouhá skluzavka, šifra, propast s lávou. A stylové nestvůrky - elfocvaci, zelený hlen, nevidění, kostlivci, modrý huňáč, duch elfí princezny a samozřejmě drak (dokonce dvojitý).
Nejvíc se družinky zapotily s obrázkovou šifrou, pak u prokletého oštěpu, který je nutil házet jej po svých přátelích a potom u tří dveří, které slibovaly bohatství, smrt a slávu. Byli jsme zvědaví, jestli někdo vejde za dveře, za nimiž jej měla čekat smrt (a taky čekala). Vešli. Nejméně čtyři. Vesměs krollové.
Na konci dungeonu se postavy dozvěděly, že nešlo o opravdového temného mága a všechno byla jakoby "zkouška". Většině to hnulo žlučí, nejvíce těm, jimž zemřel v podzemí kamarád. Takže si pak na Jonatánovi zchladili žáhu. Ale musím je pochválit, že tak učinili s vkusem a mírou odpovídající tomu, že to nemyslel zle.
Zvládli to všichni, bylo to fajn.


Výsledky turnaje v DrD:

Soutěžní dobrodružství ke stažení:

Ledová královna
Všude dobře, v dungeonu nejlíp!


Hlasujte v anktetě, váš názor nás zajímá:

Miniaplikace

Tak zas za rok! A vemte i nějakou novou družinku, kapacitu máme.